Mladík a smrt.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Mladík a smrt.
Skrze stromy kvetoucý Krásně měsýc svítil; Milý smilou cýtil Lásku horoucý. Když sedl semtam bloudě Mladík vpusté boudě, Nářek vedoucý. Kdes má zlatá naděje, Holubinko, kde sy? Vhorách mezy lesy Jako zloděje Láska zlá mne honí: Kdes má, volám poní, Kdes má naděje? Nadoko své miloval, Nadzlato sem tebe, Život, svědkem nebe! Lásce věnoval. Darmo, darmo svatě Tebe jako vzlatě Chovat sliboval. 92 Kdes teď holubinko má? Živote můj, kde sy? Slyšte hory, lesy, Kde kdo milou zná: Slyšte proni hoře! Slzý cedím moře, Proni hynu já. Plakal, až mu žalostí Srdce usedalo. Ptactvo vylívalo Slze lítostí. Vtom tu zakuklená Kněmu krásná žena Mluví smilostí. „Ach! proč hochu trápíš se? Vždyť ti svítí záře; Pročbys milý tváře Slzý kropil své? Pokoj srdcy tvému, Pokoj srdcy mému, Pokoj srdcy zde.“ 93 Byť sy všecken všudy svět, Byť sy hvězdy znala, Mrtvým život dala, Tebou zmladnul kmet: Ach! co vemně hoří, Žádný neumoří, Byť sy hlavu zplet. “Kčemu„Kčemu marné žalosti? Ponevěrné toužil, Chřadlbys a se soužil, Zakvetl vmladosti? Budiž rekem! chvály Věčné jako králi Dám ti vhojnosti.„vhojnosti.“ Co mně slávo dotebe? Běž, běž hrdý reku Lidi smrtit! vvzteku Vraz meč dosebe! Plésej! svět tě slaví; Nechcy, láska praví, Bezní donebe. 94 „Stříbro, zlato, vinice, Dám ti pevné hrady, Poslechni mé rady, Spusť se divčice. Já jsem mocnou paní: Svět se tobě klaní, Spusť se vižlice.„vižlice.“ Stříbro, drahé kamení, Nenahradí zlato, Co mně, co mně vzato Lásky blažení. Zlata boháč stráží; Mne jen lásky blaží Sladké soužení. “Pročbys„Pročbys milý chřadl a bled! Ženy jsou jak vody, Láska faleš, svody, Jak rtuť, samý jed. Naoko se staví, Když tě souží, praví Řeči jako med.„med.“ 95 O mou zlatou Lenku jen Každá láska kryla; Pravý anděl byla Zevšech zrádných žen. O sní živu býti, Lásku sočí píti; Ach, kyž není sen! „Věčnost tobě věnuji Vstálém radování, Vlásky požívání Věrnost slibuji. Když tě zrádná nechce, Vyjde zsrdce lehce; Vroucněť miluji.“ Bože! ať mne zhltí zem, Jak zvěř ať skrz lesy, (Zrušímli slib kdesy) Bloudím tam a sem; Nežli lásku ktobě, Raděj stokrát sobě Volím smrt. „Zde jsem!“ V. Nejedlý.
96