Oda na důstojného Pána, Pana Antonína Strnada.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Oda na důstojného Pána, Pana Antonína Strnada.
Viděl sem, jak ondy pletly Vlastky věnce protebe, Kvítí vonné ssebou vlekly, Roucha zlatá přessebe, Nadhvězdy se jasnějc skvěly, Slávu vpísních Čecha pěly. Strašná bouře nehrozývá, Nehuláká věčně hrom; Vzýmě krásy sproštěn bývá, Vjaře zas pak pučí strom; Naše řeč pak zavržena,zavržena Má vždy být a potupena? Tys náš vůdce! Česká sláva Vsrdcy Českém pučí zas, Nezahynou svatá práva, Volá Čecha Umky hlas, Ospalého zesna budí, Kochraně své řeči pudí. 144 Viz, jak hbitě zlůžka skáče Kvlasti láskou rozplývá, Pták jak, když mu zhnízda ptáče Bráti chceme, křičívá: Křídla outlá roztahuje, Syče krček natahuje. Tak Čech bdí a opatruje,opatruje Vzříceninách svatou řeč, Pilnost jeho odvracuje Křivé hany tupý meč, Vzhůru! volá: bratří vstaňte, Vzhůru! milé řeči braňte! Blaze nám! Čech Čecha slyší, Libý Čecha Čechu hlas, Mladý, starý, nižší, vyšší Jedním hlasem volá zas: Vzhůru bratří! Vzhůru vstaňme, Mužně milé řeči braňme! 145 Slyš! jak dnem y nocý hezké, Roztomilé Čechyně Prozpěvují písně České Popahorku, vdolině, Vkrásném máji hoší mladí Hlasem zpěvy České sladí; Nechť se, čím chce, vychlubuje, NepocýtíNepocýtí, co je čest, Kdo své vlasti nemiluje; Čechem býti sláva jest; V Čechách věčně vždy tvé jméno Odpotomků bude ctěno. A. Pavlovský.