Bitva Černopolská dne 23 měsýce srpna 1796.

Bitva Černopolská dne 23 měsýce srpna 1796. Jeho hraběcý milosti, Pánu P. Joachymovi Šternberkovi obětována.
’Αλλ’ ’έπευ ’ου γαρ ’ετ’ ’εστιν ’αποσταδον ’Αργείοισι Μάρνασθαι, πριν γ’ ’ηε κατακτάμεν, ’ηε κατ’ ’ακρης ’Ιλιον αιπεινήν ’ελέειν, κτάσθαι τε πολίτας. Homer, v Iliadě v knize XV. verši 556. Nadmutí Frankové svobodou spití, Pokrvi žížníc, co vlkové lítí; Králům se rouhali vzpupnosti slov, Svobodu hlásali nadzlatý kov. Kamkoli vrazyli szástupy svými, Záhuba kráčela zároveň sními, Hynula nevinnost, hynula ctnost, Sýdlo své rozstřela pekelná zlost. Pálili města, y hubili husté Krajiny, kvetoucý měníce vpusté, Hrůza šla, kdekoli houkali zděl, Tisýce tisýcův pobili těl. 119 Rukami, nohami posyli zemi, Plenili více, než předvěky všemi, Kmet se co divoké svině jich bál, Sjinochem milenka pádila dál. Vhluboké lesy se ukryly stáda, Ptáčkové strachem se utekli vlada, Zhynulo obilí, zhuben byl strom, Jakby ho nejprudší rozdrtil hrom. Vítězné praporcy vpovětří vály, U Černopole již Frankové stáli; Krajiny kryli, co kobylek roj, Nazemě chystajíc krvavý boj. Nehnuly srdcem jích žalostné křiky, Nadarmo vojska se stavěly všiky, Nadřeku lítavou lítě co saň, Hnali se vedouce smrtícý zbraň; Ouprkem jako mrak pudili dále, Čechyby vydrali, zhubili krále; Přeshory, přesvody kČechám se hnal Francouz, y žádného nelitoval. 120 Čechové jako blesk povstali nyní, Naslavné předků sy vzpomněli činy, Vzhůru vtom Český jak jindy vstal lev, Aby svůj na Franky vysoptil hněv. Rozboj, Čech horlivý, povstal vtom hluku, Srdnatě promluvil k Českému pluku, VidaVida, že vlast se již pleniti má, Čechám že zhrožuje záhuba zlá: „Ha! kdož bude vlasti bránit, Matek mdlých, a otcův chránit, Chrámy hájit, svatou ctnost? Což má Francouz města pálit, Ženy, dívky ctnostné šálit, Věčně tropit nepravost? Což má zhynout Česká sláva, Zmizet naše dávná práva, Časy dobré pominout? Vidím vztekati se vbouři, Zajít Čechy vhrozném kouři, Zráje pouště vyplynout! 121 Kam se dějí naše statky, Kam se vrhnou staré matky, Kam, kam dívky nevinné? Česká země těžce heká, Nanás vesvém smutku čeká, Nanás – veslo jediné! Ha! což déle prodlévámeprodléváme, Nevděk Čechům padnout máme? Kde ste naši dědové? Kde ste vesvé srdnatosti, Kde ste České udatnosti Slavní světa vůdcové? Jenž ste zadnů svých se skvěli, Znichž strach národové měli, Třesouce se tam y zde, Jichž se jako bouřky báli, Ana láme lesy, skály, Slyšíc: Žižka s Čechy jde? Jenž co strašné mračno táhli, Jak jen kČeským mečům sáhli, Strach vojsk bledé líce kryl; Pryč, pryč vojska utíkaly, Zbraně ssebe odmítaly, Český stín jim smrtí byl! 122 Navěkyli Češí zvadli, Otcové že vboji padli, Jichž se všickni hrozyli? Nebudeme vnuků míti, Nemá unás vpísních zníti, Jak sme vlasti hájili? Hle! nám chtějí ženy bráti, Naši vlast chtí skáze dáti, Tupit, loupit, bořit chrám! Poďme bratří! vlasti chraňme, Otcův, matek, krále braňme, Sláva věčná kyne nám. Vzhůru Češí! vzhůru bratří! Pán Bůh snebe nanás patří, Žehná vojska Českého; Kdož jest Čechem, chop se zbraně, Poďme, bíme, poďme naně, Nelitujme žádného!“ Ejhle! vtom plukové čeští, co lvové, Poboji žížnili, lehce co snové Přeshory, přesdoly letěli vboj, Jakby se vyrojil zoulu včel roj. 123 Někdy jak Jaroslav Tatary zklátil, Naně se vyřítiv, meči je mlátil, Zanimi žena se dále a dál, Českýby svoboden odnich byl král!*) Zoblak jak orel, jak hrčení řeky Zeskal se leje, a vylévá vzteky, Karel y Čech se tak dobitvy hnal, Provlast svou padnouti nelitoval! Jakby se sekali vprachu a kouři Větry dva protivní namořské bouři, Jalyby ovlnobití se prát, Místa tak nechce Čech Frankovi dát. Řehtali koňové, břinkali meče, Již, již se lámali od tuhé seče, Popředu, pozadu lítala smrt, Po krvi žížnil jen Francouz co chrt. ——— *) Jaroslav Šternberk, slovútný hrdina Český, zkteréhož rodu P. P. Hrabě Joachym Šternberk pocházý, jakž obšírněji P. František Pelcel vsvé kronyce, dílu III. vypisuje. 124 Zvrchů všech oheň ztlam svítícý děla Strašlivě jako hrom nanebi hřměla, Země se třásla, y každýby mněl, Jakoby mžitkou svět zhynouti měl. Jakby se nebesa otvírat chtěla, Oheň znich nazemi shrknouti měla, Křížil se ohnivý plamen a blesk, Křastil, a rachotil ponebi třesk. Vlny jak pěnavé namoři vztekem Hrnou se naskály strašlivým jekem, Tlamou, co propast, je shltiti mní, Čechy tak Frankové rozdrtit chtí. Vkrvavém boji, vté hrdinské době, Čechové hlasytě volali ksobě: „Kdožkoli Čechem jsy, vlasti své chraň, Nelituj, nelituj pro ni vést zbraň!“ Rychle, co dráždění lvové se hnali, Pomstuby Čechové nad Franky vzali, Nedali, nedali oddechu víc, Frankové smrti jen běželi vstříc. 125 Což jest ó Franku tvé prošení platné? Čechy viz zasebou hnáti se statné, České Lvy Franku teď zasebou máš, Nyní y udatnost Českou již znáš. Vítězství! vítězství! na České straně! České Pán požehnal nanebi zbraně, Udatní Čechové vítězy jsou! Odkončin kkončinám pověsti jdou. Mrtvých těl hromady hrozné, co skály Vysoké knebesům zdvížené, stály, Potokem hrčela popoli krev, Černé pak včervené proměnil hněv. Slůnce již, coufaje měsýcy, tryskem Zahoru pádilo velikým zyskem, Shvězdami měsýček blíže se bral, Slovůtné hrdiny České by znal! Čechové bránili milé své země, SlovtnýchSlovutných dědů jsouc udatné plémě, Tekla y poteče provlast jích krev, Čech je až dodneška udatný lev. Jan Nejedlý.
126