KOUZELNÝ OSTROV

KOUZELNÝ OSTROV
Oblaka černá táhnou neklidná, však v slunci spí má osamělá zem. Podzimní šedost roste nevlídná, jen já bdím bohatý svým nálezem. Jak ostrov Cyklad malý, oblitý můj svět je, míle mnohdy k lidem jsou, vlnami bouřícími rozrytý, jež tiší v noc, co za dnů rozbijou. S loupežnou rotou zápas podniknuv já králem zůstal, vítězem tu zbyl. Teď bije slunce černých do smrkův a dole z vln zní věčná hravost víl. Je ostrov tvým. A ty jej miluješ, je drahý každý připlulý ti zjev. A po lidech-li toužíš, vesluješ v divokém letu k nim, jich slyše zpěv, jich oči toužit vidíš, slyšíš pád jich těl a vidíš, jak se tiší kruh za kruhem a cos mocného jak božský řád tvůj zvyklý tvořit v samotě ctí duch. 11 Tu možnost cítíš, s bohy setkati se v jedné chvíli, k dobrodružným hrám být vyslán, celé věky čekati, vědět: jsem určen, sílím, rostu, zrám. A možnost cítíš, k rounu zlatému vyplouti, víl a běsů všech se ptát, těch černozemních, kouzlu klatému jak obět k slavné smrti určená se vzdát. 12