HLEDÁNÍ POKLADU

HLEDÁNÍ POKLADU
Ztrativ se mezi lidí miliony, vím o pokladu, jenž písněmi je opěván, že staletím a staletím se blíží k němu člověk rovinou a přímořím i pralesy a městy, průkopy a průplavy, mudrců skepsí, optimismem pohanským, přepychem mocných, rmutem poddanským, pustinou chudých, králů terasovou zahradou, hvězdářů věžmi, potápěčů cestou v sinavý klid hlubokých vod tíží utichlých a nezbadaných končin záhadou. Ten vyjde s rýčem, s pluhem, s branami, ten s mečem jde a druhu odpoví. Ten třetí slovy rve a sráží okovy, jde čtvrtý s němou světců prostotou, přes mrtvoly jde hledat pokladu lidství, jímž naplní se proroctví. Koloběh činů spiatý jednotou. Ztracený mezi miliony, pomáhám dlátu a rýči, slovu, zpěvu, meči hledat chrám pokladu společného, o němž vím, že zůstane za tisíciletími skryt, že desky zákonů a blesky bohů k němu míří prst posvátné cesty pohanského háje, 91 křížová cesta křesťanského ráje, moderní vůle ocelový klid. Však bude hledán jen, leč plně nenalezen, obcházen věčně, neboť podstata života věčné hledání a věčně rozpiatá je náruč k výším, věčné kyvy perutí a věčná radost objevů a ze ztrát trpký žal. V den, najde-li kdy člověk poklad zázračný, již nebude mřít zač. A v brzku nebude na zemi člověka, jenž nad vše miloval jen to, co nemá a to, zač se bil. 92