ZPĚV ZEMĚ

ZPĚV ZEMĚ
Zpívat zná země žhavými paprsky dne živým i mrtvým o důvěře. Hory je pijí a svahy a tiché poledne odpočívající ptáci a bílé keře, květiny, kořeny stromů čnící nad traviny šeptající. Lidí proud bouří ulicemi, předbíhá prospekty, mizí štvanicemi za něčím skutečným, do neskutečna; ale den poutá je blíž a blíže, ruce a duše jim víže na prahu žití i věčna. Jděte, zpívá. Čas, čas je sít, rozhodit sítě a budovat. Bratřit se, rozžíhat plameny krbů svých vlastních, žít a žít, vším, co je celý váš osud, vzplát, objat, co možno, svět rameny. Jděte. A co je zjeveno, množte, leč to, co stín je tuch, s pokornou kázní nechť složí váš duch za práh, kde nelze mi uniknout. 88 Všichni jste moji. Váš přijmu proud. Nikdo mým tichům, kde zeleno, nikdo mým zahradám, kde ční tis, nikdo mým stromům, zkad padá stín neunikne, kdož rodný můj syn. Každý se vrátí, zkad vyšel kdys. 89