DOBYVATELŮM

DOBYVATELŮM
Ó křepký zápase sil, zdraví a krásy a mládí, snů nových a rhytmů a forem. Dny překotné pádí vždy za novým dílem a silným vždy ožijí tvorem. V svět vyjděte směle, ó dobyvatelé! Je radostný života boj! Svůj zdvihněte mladý štít a neposkvrněnou svou zbroj, ne ztrácet, – však duchem se bít! Chce člověk být unášen života hlasem, svou opravdovostí, svým vnitřním žasem a vykřiknout mocně: žít! Ó člověče, spěš. A pohleď, den jasný že sladce voní, brouk zlatými krovkami s třeslice se smeká a kobylka skok a skok, že přelétá travin vysokou věž, kol motýli perleťoví že v tanci se honí, i cikáda zamilována je velice do žhnoucích svých slok. 73 Snad zítra již vše život svým přetaví žárem v chvění, na podzim vypraží zeleň luk, sny těkavé v záměry k činům změní, dá drsnost hebkému stisku ruk, dá brouku se s krovkami zhnědlými vléci, pel s křídel setře a kouzlo s věcí, své vyryje značky podél cest, svým dechem svadnout dá ratolest a večerů olověnou tíž namíchá v mlhy a v noc, kdy spíš. Ó člověče, spěš. A, ratolest jsi-li, v kmen vyrosť záhy, a kmenem-li, v dub ze slunce a vláhy, a jsi-li potok, ty prorvi se v řeku, a jsi-li řeka, až v moře vplyň v bouřícím jeku, a jsi-li moře, svým hymnem vyzpívej světy, své nové dráhy a nové mety a ostrovy nové, jež odkryješ. 74