TANEČNÍ

TANEČNÍ
Po travách a květných stoncích, kde paprsky tančí k věčnu, po zajíčkách, pryskyřnících a modrých zvoncích, po lukách spících jdu k nekonečnu. Na slunných mých luzích křepčí snů naháči v rytmickém spětí, jsou krasší a růžovější, jich kůže hebčí, hlas rozvitější než pozemských dětí. Jsou hoši a dívky, jsou víly, jsou ďáblů neb andělů símě, však všichni jsou synthesa žití i jeho síly, jich čelo svítí cudně a přímě. Že vděčni jsou každému daru buď nebes neb mateřské země, jich podiv a úžas je větší, vždy v bujnějším žáru se tancem vděčí jich naivní plémě. 40 Vše objevem je a divem, vše poznatkem novým se hlásí k novému přerození v tvoření chtivém: že světa není bez jeho krásy. 41