DEN OČISTY

Antonín Sova

DEN OČISTY
Já zalidněnu mám duši i činy i sny. Ty všecky věří vždy v bouří den očistný. Sny věřící, pobožné, i mstivé i bezbožné já vzývám, v svém nitru skrývám a jimi žiju a zpívám. A zahřmí-li bouře a potopa řičí, lká proudů jek, sta hlasů křičí, sta postav tyčí se ve vln vztek. Však po bouři v slunci kdy dravý hřmí proud: zřím předrahé mrtvoly v nezvěstná údolí střemhlavě plout. A na živu zachráněné já slyším v chóru zpívat a v proud, jenž se dravě kol žene, se bez závratě dívat. 87