JITŘNÍ CHÓR ZPÍVÁ...

Antonín Sova

JITŘNÍ CHÓR ZPÍVÁ...
Je často v nás ticho, jak dnění by váhalo všeho se tknouti. A často je mrtvo v snění. Spát nelze ni zadřímnouti. Však v ledových poutech spí, v mrazu vše kolem, jsou vzdáleny světy. Mráz na výších horského srázu jen ledové kreslí květy. A přece. Jak v horském chrámu tvé jednou přec zaplanou svíce. Hned ožijí v jejich plamu i svatí a orodovnice. Jsi kostelík, zapadlý v sněhy, v němž o jitřní dětský chór zpívá, a kadidla vůně, dech čistoty, něhy v modlitbu jedinou splývá. 49