Tiché kroky.

Tiché kroky.
Ne ty, kterými retrek smělý bouří, až kol svět se chvěje, vítěz stoupá zkrvavělý v tříšť a rumy epopeje; Nene ty, jimiž na tribunu vkročí smělý řečník lidu, pohnutí by rozchvěl strunu, zjitřil všech, svou zakryl bídu; Nene, ty nezní v mojí knize, těm jsem dávno zavřel duši, ty vše prázdně, ty vše cize v samotě zní a zní v hluši. Ale krůček děcka vratký slyším, jímž se plíží z ticha k loži nemocné své matky v obavě, zda ještě dýchá. Kroky dívky slyším v hloží, za milým až sem se drala, by pod sochou Matky Boží vřesu hrsť mu zanechala. 9 Kroky slyším pravou stezku hledajících ve dne, v noci u paláců mříží v strach tápajících bez pomoci. Kroky bědných v opuštění i své vlastní mezi nimi, vzdechy v chvíli roztoužení, v chvíli povzletu však rýmy. Jak se v nitru odrážely kroky cizí a ty vlastní, jak v nich uběh život celý... Ať si uběh – byl přec básní. 10