Dětský výlet.

Dětský výlet.
Jaký to hlomoz pod oknem tak časně zaznívá zrána? Sotva se slunečním paprskem rozlétla dne zlatá brána? Vyskočím z lože udiven a ospalé mnu si oči, zda je to bdění, či je to sen, co dole as můj zrak zočí? Zbloudil tlum motýlů bělostných na dlažbu kamennou města? Však rázem hlasů hovor a smích domněnku mou ze lži trestá. To dětí zástup jest veselý, na výlet k parníku chvátá; mé oči posavad nezřely té záře, lesku a zlata! Ba všecko jak z dětských úsměvů v nejkrasší světlo je stkáno a je mi též vesele, do zpěvu – začíná pěkně mi ráno... 142 Z těch tváří co dýše svěžesti, co odvahy, víry a blaha! Co stáří těžko je unésti, dlaň dětská po tom, hle, sahá! Zrak dětský nevidí propasti od ručky ke stromu plodu. Zřím k dětem dojat pln účasti, zřím na nebe, zemi i vodu. Ó děti, užijte všeho jen, váš smích a hlahol tak známý já budu slyšeti celý den, jenž ráno hned vyzlacen vámi! Ucítím, krásný posud je svět, pokavad ptáci v něm pějí a třpytí se pažit a voní květ a děti se vesele smějí! 143