PRVNÍ Z DEKALOGU

Antonín Macek

PRVNÍ Z DEKALOGU
Ne ve člověka chabého, leč v Boha věř vždy jediného, jedině dobrého věř, dítě mé, i věčně svobodného! Jehožto nitro nesmírné a zářné světy hostí, jenž nespoután je smutným losem povinnosti, vlá kamo chce a co jen sám chce, tvoří, jenž nepodléhá marnosti, ni žalu, hoři, jenž s božským úsměvem svým za shon denní hledí a jehož „Ano“ radostnou a jásavou je odpovědí na bolestné ty otázky, jež sžírají tě. Cti lidí genia, leč Boha miluj, dítě! Tvůj Bůh jen úsměv má, kde člověk hněvu blesky, tvůj Bůh jen radost má, kde člověk žal a stesky – tvůj Bůh vždy žije – člověk trpí jen, neb vládne! Bůh sladkou štípí vinici – kam člověk vkročí, tam květ zvadne. Bůh v slávě netrůní, jde neznám, skytskryt jak ptáče v houští – vždy člověk opouští – Bůh nikdy neopouští. [16]
Básně v knize Kniha o ráji:
  1. BOHU BUDOUCNOSTI
  2. PŘED KRÁMEM LAHŮDKÁŘOVÝM
  3. MODLITBA MYSTIKŮ
  4. PRVNÍ Z DEKALOGU
  5. TICHÁ MOUDROST
  6. NESMRTELNÉ HVĚZDY
  7. VEČER
  8. LÍPA
  9. ČERVNOVÉ JITRO
  10. NEJSLADŠÍ MOUDROST
  11. ZAPOMNĚNÍ
  12. TŘI DUŠE
  13. VTEŘINA ŽITÍ
  14. ŽÁR POLEDNE
  15. PROSBA MNICHOVA
  16. LÁSKA
  17. ZJEVENÍ
  18. SVATEBNÍ PÍSEŇ TSI-TSINOVA
  19. DVĚ SESTRY
  20. CIZINEC
  21. DĚVČÁTKO
  22. POHÁDKY
  23. ČERNOŠI
  24. DEŠTIVÝ DEN
  25. ALEJ BŘÍZ
  26. NÁVES
  27. RÁNO
  28. OPOJENÍ
  29. ZA MRTVÝM UČENCEM
  30. ZLATÝ PTÁK
  31. MOTIV Z LI-TAI-PO-A