ZJEVENÍ

Antonín Macek

ZJEVENÍ
O sladkém zjevení sním nad vodami, zjevení bílého těla, jež zkvetlo jasem oblaků; o bílé Afroditě na horách Idy, jež přišla s rukama vztaženýma a s medoplavou, usměvavou hlavou. A její růžové tělo pružné a žhoucí a sladké, mezi modří vod a nebe rostlo jak květina zázračná pod stromy granátovými. Ó blahoslavím soumraky, v nichž bílá těla svítí, ó blahoslavím lampy ložnic, jež zří krásu gest, těch nejněžnějších gest, jež mohou člověka oblažiti, úsměvů nejsladších, jež kdy mohou na rtech zkvést. I pastýře blahoslavím, již třikráte šťastnými zraky svými, u azurných vod jezer i u horských pramenů bohyni nahou zřeli jak rosnými závoji mlh, nejsladší krásu halícími, když zašli od stád přítulných v samoty omšelých kamenů. Neb tehdy byl čas zjevení jejího. A bílými oblaky bohové sami s úsměvem plným dobroty a božského štěstí zřeli. A lidé na zemi chvěli se sladkými rozpaky a bílou krásou těl líbezných žen se opíjeli. [31]

Básně v knize Kniha o ráji: