ŽÁR POLEDNE

Antonín Macek

ŽÁR POLEDNE
Poledne v skalách. Náprstníky kvetou žlutými kosmatými zvonky skvrnitými, jak květiny hříchu. Divokou, kořennou vůní jak pod žárem úpějíce voní stromy usýchající a pryskyřice zlatá kane. Rozsochaté větve jedlí jsou skloněny jak v posvátné Bohoslužbě. Tu slunce ptalo se mne, žhouc mne jazyky ohnivými: Proč jen ty rušíš můj mír? Hle, kolem je svatý úkon zrání, neb hodina má je. Mou obětnicí v chvíli této je země – vše strnulo tiše, by přijalo svatý žár můj, neb aby umíralo v objetí jeho, jen ty jdeš v dálku?! Květ žlutý, jedovatý, kosmatý jak skvrnami posetý hříchu, jen tiše kýval v rozhořelém vzduchu. [26]
Básně v knize Kniha o ráji:
  1. BOHU BUDOUCNOSTI
  2. PŘED KRÁMEM LAHŮDKÁŘOVÝM
  3. MODLITBA MYSTIKŮ
  4. PRVNÍ Z DEKALOGU
  5. TICHÁ MOUDROST
  6. NESMRTELNÉ HVĚZDY
  7. VEČER
  8. LÍPA
  9. ČERVNOVÉ JITRO
  10. NEJSLADŠÍ MOUDROST
  11. ZAPOMNĚNÍ
  12. TŘI DUŠE
  13. VTEŘINA ŽITÍ
  14. ŽÁR POLEDNE
  15. PROSBA MNICHOVA
  16. LÁSKA
  17. ZJEVENÍ
  18. SVATEBNÍ PÍSEŇ TSI-TSINOVA
  19. DVĚ SESTRY
  20. CIZINEC
  21. DĚVČÁTKO
  22. POHÁDKY
  23. ČERNOŠI
  24. DEŠTIVÝ DEN
  25. ALEJ BŘÍZ
  26. NÁVES
  27. RÁNO
  28. OPOJENÍ
  29. ZA MRTVÝM UČENCEM
  30. ZLATÝ PTÁK
  31. MOTIV Z LI-TAI-PO-A