PROSBA MNICHOVA

Antonín Macek

PROSBA MNICHOVA
O světici dnes rozjímám, o světici hříšné a krásou zářící – ve žáru léta rozjímám dnes o ní, o milence Jeho, Boha ukřižovaného, v žáru své krve rozjímám dnes onío ní; ó Synu boží, v pokoře srdce Tvého zkoumám hnutí, v palčivé muce srdce svého rozjímám dnes o ní, já bratr nejmenší, citů božích zkoumám dnes procitnutí. Ne, že se kála, svatá je. Ale jen v balsamu vůni milenka boží svůj milostný sen vtělí, vyznání lásky tomu, jenž v oblacích trůní, vyznání lásky spasiteli. Neb jenom vůněmi vyznati lásku možno Jemu, jenž umřel za nás v lásce, v mandorle trůní na výsosti. Je třeba lásky i osamělému, i ukřižovanému – ó dej mi tu lásku, Kriste, v své milosti! Neb jistě ubohá je vůně našich kaditelnic, jíž Jemu svou lásku vyznáváme. Je v dýmu modravém jak v hrobě. Ó Jezu Kriste, přej srdci ubohému, by jinou vůní smělo vyznati svou lásku k Tobě. Ó dej, ať dívka tichá a krásná v mou dnes přijde celu s nádobou plnou balsamu nejdražšího – by ve vůni té tisklo se žhoucí tělo mé k bílému jejímu tělu – ó Kriste, vyslyš prosbu bratra nejmenšího! [27]

Básně v knize Kniha o ráji: