VEČER

Antonín Macek

VEČER
Úponky útlé rozkvetlého bezu jsou plné bílých, sladce vonných hvězdic, jež prší na schody. A bílá rosa po dalekých se táhne luzích, drahokam rudý slunce dohořívá a v duši mizí bolest v tichu večera v chladné vláze. [19]