DEŠTIVÝ DEN

Antonín Macek

DEŠTIVÝ DEN
S oblohy šedé splývají zvolna kapky a třpytí se na listech révy. Zdá se, že slunce daleko je – a země pro ně pláče. Ale má bytost nepláče pro slunce, neb vím, že je blízko; v mém srdci svítí a paprsky duhovými po květech myšlenek hraje a verše mé jak lesklí ptáci vysoko vzlétají nad luhy orosenými. [42]