TŘI DUŠE

Antonín Macek

TŘI DUŠE
Ne, na umění nemyslím. Na nic, co rve a bolí, co věčným zápasem je a věčnou touhou. Zde není touhy a usíná zápas. Zpěv ptáka nezní bojovně a mé srdce zapomíná. Bytosti moje, což je jiný život? Což v nitru tvém snad přec tré duší sídlí: Bojovná, krutá podmanitelka, milující, hořící a tvořící a poslední, ta nejvyšší, sladká, tichá, ta pravá vesmíru dcera, úsměvná, klidná, žijící se stromy, zpívající s ptáky; milenka všech, již pozdravují šumem lesní obři, i maličký hmyz v trávě miluje ji. [24]