DĚVČÁTKO

Antonín Macek

DĚVČÁTKO
To bylo z jara, kvetl bez, já u ní tiše stál, v lenošce staré seděla, v tvářičce žluté žal; u jejichjejích nohou bílý pes na výslunní se hřál. Let deset je jí. Nechodí. Kol děti skotačí. Což se ty oči ubohé nesmějí, nepláčí? V rtech stažených jsem bolest čet’, jíž slova nestačí. Smrt dobrotivá nepřijde – ó měla přijít kdys! Já líbezné to dítě znal, má tabes dorsalis – zda možno, že kdys v tváři té hrál smíchem každý rys? Rozkošná byla, zářící. Vlá zlatých vlásků směs, růžový oheň na líci a v hlase jeden ples – zjev luzný štěstí života, jak viděl bych ji dnes! A nesplakal jsem nad ní už; ráj zřel jsem v zápětí, jejž musí Bůh můj, dobrý Bůh dát tomu dítěti, neb nemožno, by nedal ho, tak vida trpěti! [39]
Básně v knize Kniha o ráji:
  1. BOHU BUDOUCNOSTI
  2. PŘED KRÁMEM LAHŮDKÁŘOVÝM
  3. MODLITBA MYSTIKŮ
  4. PRVNÍ Z DEKALOGU
  5. TICHÁ MOUDROST
  6. NESMRTELNÉ HVĚZDY
  7. VEČER
  8. LÍPA
  9. ČERVNOVÉ JITRO
  10. NEJSLADŠÍ MOUDROST
  11. ZAPOMNĚNÍ
  12. TŘI DUŠE
  13. VTEŘINA ŽITÍ
  14. ŽÁR POLEDNE
  15. PROSBA MNICHOVA
  16. LÁSKA
  17. ZJEVENÍ
  18. SVATEBNÍ PÍSEŇ TSI-TSINOVA
  19. DVĚ SESTRY
  20. CIZINEC
  21. DĚVČÁTKO
  22. POHÁDKY
  23. ČERNOŠI
  24. DEŠTIVÝ DEN
  25. ALEJ BŘÍZ
  26. NÁVES
  27. RÁNO
  28. OPOJENÍ
  29. ZA MRTVÝM UČENCEM
  30. ZLATÝ PTÁK
  31. MOTIV Z LI-TAI-PO-A