ŽENY.

Jan Rokyta

ŽENY.
Žen zjevy, které jsem kdy znal, zřím kolem tiše jít: je bílý závoj obetkal, jich tvářím měkký půvab dal, jenž zvlňuje můj cit. Vše drsné vzala minulost, v ní stichnul pláč i smích, strom vzpomínek jen v srdci vzrost’, v stín jeho, tíže denní prost, zjev za zjevem jde tich. Jdou vážně cestou do dálek, kde obzor splývá v šeď – jen šíří postav jejich vděk mdlou vůni růží čajovek, jíž dýše dívčí pleť. Jak ze sna úsměv na retech a v řasách zvlhlý zrak... Co teď jsem slyšel, nebyl vzdech. Ne, to jdou suchých po listech, jež spadly dávno tak. [13] A nerv se ve mně nezachvěl, když kolem přešla ty’s a v duši mé tvůj zrak se stmělstměl. Ach ne, já dávno zapomněl, co bylo, bylo kdys!... 14
Básně v knize Když se připozdívá...:
  1. PODZIM.
  2. VZPOMÍNKA.
  3. KDYŽ MOTÝL ODLETĚL.
  4. JE MI AŽ K SLZÁM SMUTNO...
  5. ŽENY.
  6. DÁVNÉ ŘEČIŠTĚ.
  7. NEZNÁMÝ STESK.
  8. KYTARA.
  9. VĚČNOST.
  10. SNÍ ZEMĚ PŮLNOČNÍ...
  11. DUŠE ZEMŘELÝCH.
  12. CO BUDE PAK...?
  13. BEZ ODPOVĚDI.
  14. MATOUŠ, XXVI, 38.
  15. PES.
  16. DUŠE.
  17. SÁM.
  18. DÍVCE ŠESTNÁCTI LET.
  19. PŘÍTELKYNI.
  20. PO LETECH.
  21. KDE ROSTOU TY RŮŽE...?
  22. JSI TY TO?
  23. UVRHLI DO JÁMY ŽIVOT MŮJ...
  24. PO DÁVNÝCH STOPÁCH.
  25. JEPTIŠKA.
  26. KRAJEM SEVERNÍM.
  27. ADVENTNÍ.
  28. ZIMNÍ NOCI.
  29. BŮH LÁSKA JEST.
  30. POJĎTEŽ KE MNĚ VŠICKNI...
  31. VELKÝ PÁTEK.
  32. POD KŘÍŽEM.
  33. PANE, KAM KRÁČÍŠ?
  34. KONEC VĚKU.
  35. VE TMÁCH.