ZIMNÍ NOCI.

Jan Rokyta

ZIMNÍ NOCI.
Ó, zimních nocí zázrak skvělý, kdy měsíc vzešel nad zapadlý kraj, kdy všecko je báseň a všecko je báj, kdy mlhy jsou bílé – a pláně jsou bílé – a vše tone v běli! A slavné ticho splývá k zemi, a celý svět i nebe tají dech, když vystoupil měsíc nad štíty střech – a tvorové mlčí – a krajina mlčí – a prostory němy. A s nebe padá bílé kvítí, v klín padá ztichlých, dřímajících měst, vše pokrývá smírně, i vinu a trest – a chaty jsou stříbro – a chrámy jsou stříbro – a hroby v něm svítí... Vše tuší: zasněženou plání kdos Velký tiše kráčí zamyšlen, své na tvory myslí a na jejich sen – a kolem měst kráčí – a kolem chat kráčí – a k hrobům se sklání. [60]