KDE ROSTOU TY RŮŽE...?

Jan Rokyta

KDE ROSTOU TY RŮŽE...?
Kde rostou ty růže, o nichž jsem snil, když z mládí jsem v neznámou budoucnost zíral, kdy líným byl krok mně prchavých chvil, kdy po příštích hodinách touhou jsem zmíral? Kde žije ten lid mých mladistvých snů, lid antické krásy i antických ctností, ty ženy, k nimž náruč toužebně pnu, kde břehy se zdvíhají, kteréž je hostí? Kde leží ta země báječných krás, již za mořem mladosti v dáli jsem tušil, k níž plavbu mně vítr stěžoval – čas, kdy nedočkav o vlny vesly jsem bušil?... Ach, vidím, že tenkrát byl jsem jí blíž, kdy horečná žádost mě ku předu hnala, by od břehů mládí daleko již se přes vlny nesla má lodička malá. Teď často se s touhou ohlížím zpět těm ku břehům, jež mi už s obzoru mizí, kde rozkvetl mojí mladosti květ, teď opředen hebounkou vzpomínek přízí. [46] A větru se vzpírá, jenž žene mě v chvat, teď marně má veškera síla a vůle; vím, nepluji k zemi, k níž přistál bych rád – tam za mořem kyne mi Ultima Thule... 47