JE MI AŽ K SLZÁM SMUTNO...

Jan Rokyta

JE MI AŽ K SLZÁM SMUTNO...
Je mi až k slzám smutno, až k pláči! Mučivá úzkost bolí mne v hrudi, myšlénky v hlavě jak světýlka skáčí – jak jsme to, dítě, bídni a chudi!... Vždyť ty teď také vzpomínáš na mě, duše tvá ke mně na křídlech letí, v úzkosti rozpínáš bělostné rámě a tajíš výkřik, jak jsme to kleti! Tak jsem byl kliden, tak jsem byl tichý – najednou přišla duše tvá k mojí, a obě pláčí teď nad svými hříchy, obě se čehos děsí a bojí... Hřích to byl, že’s mi v rozkvětu fijal k rozchodu dala ruku svou bílou, hřích to byl, že jsem ji k stisknutí přijal, že jsem tě nestrh’ vší svojí silou. Bez květu stromy, pole tak holá, sotva lze slunce mlhami zříti – nad plání čejka tak žalostně volá – – a my ten život musíme žíti! [11] Jaká to cesta na smutné pláni do dálky k hrobu černého klínu – jaké to budou pak vzpomínky na ni, až duše vzletí do háje stínů!... Je mi až k slzám smutno, až k pláči! Mučivá úzkost bolí mne v hrudi, myšlénky v hlavě jak světýlka skáčí – – jak jsme to, dítě, bídni a chudi!... 12
Básně v knize Když se připozdívá...:
  1. PODZIM.
  2. VZPOMÍNKA.
  3. KDYŽ MOTÝL ODLETĚL.
  4. JE MI AŽ K SLZÁM SMUTNO...
  5. ŽENY.
  6. DÁVNÉ ŘEČIŠTĚ.
  7. NEZNÁMÝ STESK.
  8. KYTARA.
  9. VĚČNOST.
  10. SNÍ ZEMĚ PŮLNOČNÍ...
  11. DUŠE ZEMŘELÝCH.
  12. CO BUDE PAK...?
  13. BEZ ODPOVĚDI.
  14. MATOUŠ, XXVI, 38.
  15. PES.
  16. DUŠE.
  17. SÁM.
  18. DÍVCE ŠESTNÁCTI LET.
  19. PŘÍTELKYNI.
  20. PO LETECH.
  21. KDE ROSTOU TY RŮŽE...?
  22. JSI TY TO?
  23. UVRHLI DO JÁMY ŽIVOT MŮJ...
  24. PO DÁVNÝCH STOPÁCH.
  25. JEPTIŠKA.
  26. KRAJEM SEVERNÍM.
  27. ADVENTNÍ.
  28. ZIMNÍ NOCI.
  29. BŮH LÁSKA JEST.
  30. POJĎTEŽ KE MNĚ VŠICKNI...
  31. VELKÝ PÁTEK.
  32. POD KŘÍŽEM.
  33. PANE, KAM KRÁČÍŠ?
  34. KONEC VĚKU.
  35. VE TMÁCH.