I.   Za trochu hudby, za ten akkord sladký,

Zdeněk Knittl

I.

Za trochu hudby, za ten akkord sladký,
Za trochu hudby, za ten akkord sladký,
jenž z nitra tvého do mé duše pad, za vše, co dal mi život tvůj tak krátký, za to, že měl’s mne z celé duše rád,
za pravdu, poctivost, za něhu matky, za lásku k vlasti až ve hrobu chlad, za vše, co mohu vzpomenouti zpátky, já děkuji ti, otče, nastokrát! Můj přijmi dík. Vše, co jen mohu dáti, to přináším na předčasný tvůj hrob: Pár písní jen. Žel, tebe nenavrátí vzpomínky z dávno uplynulých dob, jež kladu na tvůj rov jak svěží kvítí. – – Však duše tvá, ó, jistě že to cítí! 7