LOĎ MRTVÝCH.

Zdeněk Knittl

LOĎ MRTVÝCH.
Loď černá letí po moři, jak duch se mihne tmou. Při západu se vynoří, a když zas východ zahoří, již mizí pod vodou. Loď černá jako ďábel sám se táhne obzorem, bez klidu prchá v náruč tmám a mihne se zas jako klam, jí věčný cíl je zem. Jak myšlenek se řítí roj loď s černým plachtovím, dál vrhá se vln ve příboj na věčnou pouť, ve věčný boj,boj. Kam letí?! – – Nepovím. 46 Na lodi zástup lidí zřít, když letí podél skal – hruď mnohou zříš se touhou chvít; však břeh se zase bleskem kmit, loď mrtvých jede dál. Tak hluboko ta stará báj nás v mysli dotkne se. Jdem’ za svým cílem světa kraj – když blízek jest nám štěstí ráj, proud zpět nás zanese – –. Loď černá letí po moři, jak duch se mihne tmou; při západu se vynoří, a když zas východ zahoří, v ráz mizí pod vodou. 47