HROB V LESE.

Zdeněk Knittl

HROB V LESE.
Hrob tichý tmí se v šeru, kde šumí doubrava, na hrobě lilje bílá a růže krvavá. Když po západu táhne večerní krajem chlad, růže se k lilji sklání, ji líbá nastokrát. A zdá se, tma když čirá se snáší dálavou, že ti, jež hrob ten skrývá, v těch květech šťastni jsou. – – Až nás i jednou spolu smrt pojme v objetí, až všechno světa štěstí jak přelud odletí, 27 v tom hrobě, tam chci dřímat, kde šumí doubrava; z tvé duše lilje vzroste, z mé – růže krvavá. A vždy, když noční chmury kraj celý zakryjí, ret můj, ta růže, zlíbá tě – bílou liliji! 28