III.   Ty’s ležel v rakvi. Úsměv blažený

Zdeněk Knittl

III.

Ty’s ležel v rakvi. Úsměv blažený
Ty’s ležel v rakvi. Úsměv blažený
ti na rtu hrál a mír a uklidnění. Osudu ranou krutě stižený jsem u tvé rakve stanul v roztesknění.
Tak mladý, činný život zmařený! Ten krutý osud rázem, bez shovění od dětí oderval tě, od ženy – Proč?! Je-li spravedlnost? Bůh? Ne, není! Ne, nemůž’ být! To v duši mojí znělo, ne, není v světě spravedlnosti! V tom pohlédl jsem na tvé bledé čelo a zřel ten úsměv, odlesk věčnosti, ten úsměv blaha, jenž ti zlatil líce – A já se modlil. Co jen činit více?! 9