II.   Ty’s umíral. Byl večer. Mlhy skryly

Zdeněk Knittl

II.

Ty’s umíral. Byl večer. Mlhy skryly
Ty’s umíral. Byl večer. Mlhy skryly
svým temným pláštěm širé dálavy, a první hvězdy nebem zazářily skrz jarní noci závoj mlhavý.
Ty’s umíral. Již smrti anděl bílý pozvolna skláněl tobě u hlavy své peruti, by skončil v krátké chvíli života tvého zápas krvavý. Teď z prsou těžký vydral se ti vzdech – a nebem slétla hvězda – rudý svit – a v pádu jasnou stopu zůstavila. S ní duch tvůj odlét vzdušných na křídlech, ten meteor, jenž nebem v temno vlít – však jasná stopa dobra po něm zbyla! 8