NA STARÉ THEMA.

Zdeněk Knittl

NA STARÉ THEMA.
Kdes v dálce za horami, kam slunce chodí spat, na strmé, pusté skále ční starý, pevný hrad. Zdi mohutné a šedé se výše k nebi pnou – král stařičký tam chová si krásnou dceru svou. A v noc když den se chýlí a kraj se tají v šer, pod okny zámku bloudí hoch bledý v podvečer. 67 Sám bloudí kol a v okna zří denně poznovu, zda nespatří v jich světle stát dceru královu. – A časy běží letem, vše plyne jako v snách, a v hradní kapli leží princezna na marách. V tom rozletí se dvéře tak tiše, potají, a k mrtvé hoch jde bledý a v čelo líbá ji. A noc jak přejde tmavá a svitne druhý den, u rakve mrtvý jinoch již chladný nalezen. – – Ó, štěstí, jež svým svitem nás vábíš přesladce, ty’s královská ta dcera v té staré pohádce. My marně hledáme tě v své pouti nocí, dnem, 68 a marně z tvojí číše pít chceme zprahlým rtem. A někomu-li přece tě stihnout osud přál, proč uvadneš mu dříve, než v náruč tebe jal?! 69