NA ODCHODU.

Zdeněk Knittl

NA ODCHODU.
Z divokých strží a dumavých lesů, z hlubokých tišin, jež měl jsem tak rád, na cestu památku s sebou si nesu, všechno, co podjeseň mohla mi dát: kytici vřesu. Ó, zda mi vydrží květy ty rudé?! Uvadnou, opadnou, než přejde den. – A jenom jedno mi ze všeho zbude, jedno si do světa ponesu jen: vzpomínky chudé. Liběchov, září 1908.
72