POSLEDNÍ LIST.

POSLEDNÍ LIST.
Vy píšete mi: „Když to není možná nám spolu jít, když jiný los nám pad, ať zbude aspoň upomínka zbožná, že cestu mou jste přešel jedenkrát. A prosím snažně: Svatou pro památku na onen cit, jenž blažil srdce nám, ó, napište mi alespoň pár řádků v můj památník, jejž spolu posílám!“ Teď píši Vám: Vy nevíte to ani, čím v mojí cestě Vy jste byla mi, a jak mne blaží tiché vzpomínání na všechno to, co již – je za námi. Však co mám psáti? Aby samé květy Vám šťastný osud v cestu nasypal, by nevyhasly čisté vaše vzněty, by ani vašich snů se netknul žal? 41 Či mám Vám psáti: Byste věčně mladá tak zůstala a s duší netknutou, by rád Vás měl ten, koho máte ráda –? Ne, řekla byste, že to frase jsou. Však vzpomínám si: Než se rozloučíme, bych jedno přání rád Vám říci chtěl, jen jediné, však přátelské a přímé – snad vaší prosbě jím bych vyhověl. Nuž, slyšte přání to, jež vstříc Vám letí: Ba život Váš byl láskou k lidem všem, a byste dovedla vždy odpouštěti. – – Pak, věřte, v ráj že změní se Vám zem! 42