X.   Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá

Zdeněk Knittl

X.

Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá
Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá
ve sladké vůni růží, jasmínů, a letní noc, tak vábná, opojivá, jej lehce, tiše jímá do klínu.
l pásmo hor tam v dáli v jedno splývá, i Řip se zvolna halí do stínu. – – S temného nebe hvězda níž se dívá podivným svitem v světa hlubinu. Tak jasně shlíží s temných výšin ke mně, kam ohlédnu se, všude zřím ji plát tak hluboce, tak mile, přetajemně, tak laskavě – ten pohled měl bych znát! Ó, vím již, otče, tvá duše snivá se okem hvězdy na své drahé dívá! 16