IV. (Interieur).   Klid hluboký jak věčnost kolem dřímá,

Zdeněk Knittl

IV. (Interieur).

Klid hluboký jak věčnost kolem dřímá,
Klid hluboký jak věčnost kolem dřímá,
a vše se halí v tajný smutku šer. – Smrt rukama se dotkla ledovýma zde všeho kol, jak šla tu v podvečer.
Stich klavír. Pust je stůl. Jen chladná zima kol vane dechem nadpozemských sfér, kam hledneš, všechno tajné šero jímá – – Den pozvolna se chýlí na večer. Krvavé slunce z dáli od západu svou rudou záři vrhá do oken na černou rakev, matných světel řadu, kde nerušený, klidný, věčný sen obsypán květy, s rtoma ledovýma, s poklidem v tváři mrtvý mistr dřímá. – 10