TOUHA.

Zdeněk Knittl

TOUHA.
Do dravých proudů řeky jsem hodil svadlý květ, a odnesly ho vlny v daleký, širý svět. A vzal jsem v ruku kámen a hodil ve vln stín, a v ráz na věčné časy se stajil do hlubin. Ó, srdce! Plynout proudem za obzor daleký! – Ó, duše! Klesnout v hloubku a usnout na věky! – 52