XI. (PO ROCE.)   Již rok. Ba, málem nevěřil bych ani –

Zdeněk Knittl

XI. (PO ROCE.)

Již rok. Ba, málem nevěřil bych ani –
Již rok. Ba, málem nevěřil bych ani –
již rok, co osud nám tě oderval, co anděl smrti v tichém pousmání v svou chladnou náruč měkce tebe jal.
Rok těžký byl to. Matčiných kol skrání žal nezmírněný zvolna stříbro stkal, a já – co tužeb, radostí a přání, co nadějí jsem skrytých pochoval! A jakby prchla ona shoda milá, jak shas by žár, jenž kruh náš ozařoval, a jakby zima krbem naším létla. – – Jen přece stále nezměněna zbyla ta láska, již jsem k tobě vždycky choval, a v duši mojí památka tvá světlá! 17