IN MEMORIAM.

Zdeněk Knittl

IN MEMORIAM.
Dnes vzpomínám. To dávno. Úsvit vzplál, a slunce vzešlo noci mlhou temnou, a v jeho záři ruku jsem ti dal, bys cestou života šla se mnou. Dnes vzpomínám. Ty’s vzala ruku mou, ó, co se něhy ve tvém oku smálo! a sami šli jsme širou krajinou, a slunce výš a výše plálo. Dnes vzpomínám. My dál tak chtěli jít a spolu nésti neštěstí i štěstí – však náhle v mrak se stajil slunce svit, a my jsme stáli na rozcestí. A cesty naše rozešly se v dál, já hleděl za tebou, jak mizíš v šeru – – Dnes vzpomínám. Proč osud nepopřál mi s tebou jít až ku večeru!? 37