PTENÍ

PTENÍ
Domky máš žluté a chudobné, vidím a vidím, že v Ptení poskromnu horáci dýchají, že zde již Hanáků není. Hleď, mezi domky je kopeček, travnatý, nenáhlý, nízký... Zámeček? Čtyry má věžičky ve středu tiché té vísky. Na vršku slívy a kaštany, lípy a po kraji borek... Zámeček knížecí? Ne, to jest pijáka sedláka dvorek. Trhliny ve zdích a pavouci, do zkázy všecko to chvátá, dřevěný plot kolem dokola, dřevěné kolny a vrata. Kdyby tak jiskra sem zalétla, pomoci zámečku není – chudobný žaluješ bídu svou, vidím, žes zámeček z Ptení. Před časy řinčely meče zde, poháry do kuropění, odtud jsi do boje vylétal, rytíři Jeníku z Ptení. 12 Teď je vše pusto a rozbito, smutné tu stojí a vzdychá ve středu hliněných chaloupek zapadlá panská ta pýcha. Dočkám a dočkám se jedenkrát, aby smích táhl po líci nad pádem toho, co vraždil nás nahoře nad Ostravicí? 13