MICHALKOVICE

Petr Bezruč

MICHALKOVICE
Dlouho jsem césaru žil. Třicetkrát krví jsem arénu smyl. Dnes sám proti dvěma. Neb nahoru na kříž! Vol! Tož prvý Trák Germán a Etiop Pól. Lanista v arénu bičem mne hnal – tam seděl césar – jako by spal! – kol něho šlechticů bez konce řad, matróny, děvčátek růžový sad. Zoufalý pohled můj v hlediště pad, na smrt bylo brzo – já byl ještě mlád. V přilbu a ve štít Trák mečem mi spěl, trojzub a síť v ruce Etiop měl. Trák zpředu ved seč, s mečem se křižoval blýskavý meč, zezadu po mně se točí v té uhelné masce dvě pardalí oči... Žluč na všecky strany mně vaří a kypí, vztek jak žhavý ještěr mi vyskočil z chřípí... Etiop trojzub mi zarazil v týl, přeťal mi žíly; já bolestí vyl, po něm jsem skočil, vztek zaslepil zrak, přes hlavu mečem mne udeřil Trák. V písek jsem kles, noc vpila se v oči, na rty mne líbá Medusa. „Habet, iam habet,“ řve lůza. 75