BERNARD ŽÁR

Petr Bezruč

BERNARD ŽÁR
Z Frydku je Bernard Žár. Proto svůj zapírá národ – Bernard Žor. Má rád svoji ženu, má rád svoje děti, do kostela chodí a neděle světí, k dobrému vede svůj kmen, dbá, aby prokletých páriů řečí dům nebyl znesvěcen, jí aby nemluvil krom pacholka tvor, tak to poroučí Bernard Žor. Z Frydku je Bernard Žár. Proto svou zapírá matku – Bernard Žor. Když hosti do domu si k hostině pozve, ven z domu s matkou! Ráda se ozve prokletých páriů řečí – Nemluví, neumí lepších řeč lidí, do krve Bernard Žor za ni se stydí – Což věčně žít bude, což věčně znět bude prokletých páriů řeč v domě na rynku, kde ctností je sbor a kde je pánem Bernard Žor? Zlý host přišel do domu. Na loži zmítá jím horečka těžká a fantas ho chytá, nadarmo mužové moudří jej léčí, u lože žena a děti mu klečí (na dvoře matička pláče); v horečce prokletých páriů řečí zpovídá, loučí a modlí se chor Bernard Žor. 51 Zvoní a hlaholí frydecké zvony, do země spouštějí rakev... a řečí panskou modlí se sbor. Kříž řečí panskou lže mrtvého slávu, po skončené pouti tam mdlou složil hlavu Bernard Žor. Kdo vzadu to stojí a pláče a klečí u hrobu, pánů když odešel sbor? Tichounko modlí se bázlivým rtem matička prokletých páriů řečí (nemůže jinak, není to vzdor, nemluví jinak, kdo z Beskyd a z hor!) aby se nevzbudil, nehněval v hrobě její syn dřímající Bernard Žor. 52