POLSKÁ OSTRAVA

Petr Bezruč

POLSKÁ OSTRAVA
Jsem Polská Ostrava, však lidu moravského. Bez dýmu žila jsem let dlouhých na tisíce, van ostrý letěl v důl z hřebene kopce mého a čistá, průhledná šuměla Ostravice. V mé sešli hlubiny, lampy světlé za pasem, žil černých našli směs, co nitrem mým se vinou, dým nebe zahalil, kam věky hleděla jsem, a pece vysoké se zdvihly nad Lucinou. „Když kraj se proměnil, zvuk změňme jména tvého,“ dí tvoji konšelé z západu kuposledku. JSEM POLSKÁ OSTRAVA NÁRODA MORAVSKÉHO! Přibylec lhostejný jen mění jména předků! Přibylec nadutý národa jazyk psuje: on švarné Lucině sází háček na hlavu, on nezná Karviné, on Karvín ji jmenuje a gminu Dombrovu on křestí na Doubravu. Učenec kožený, jemuž je život cizí, ve středu sedí knih, tak jako pauk u dachu, na mapě zakreslí, kde moravský lid zmizí, falešné hranice a nadává nám Lachů. Moravský národe, nedej mi jména bráti! Řeč sladká těšínská znět bude sladkým hlasem, až vtáhneš v radnici, až TY tam budeš státi, mé jméno vrátíš mi, co věky nosila jsem. 131