OSUD

Petr Bezruč

OSUD
Neronova magistra potkal mne osud. Umdlenou šíjí o sosnu jsem opřen, obě dvě ruce mi do pasu padly, kouří se, utíká poskokem krev z nich, mech Lysé hory ji pije a pije, mlčky ke mně hledí Sir-markýz Géro. Oči mi lámou se, mha jde před nimi, dozadu z ramenou klesá mi hlava, chladný pot z bledého vyskočil čela, boky se chvějí jak střelené srnce, schyluje den se a noc po mně sahá, úsměv jde pyšným rtem markýze Géra. Tak byl můj osud. Má ojčizno, sbohem, sbohem buď, Ostravo, hory mé, sbohem, sbohem, vy nevěrně Vítkovice, sbohem, ty divoká Ostravice, sbohem, vy bory, mé dědiny, sbohem, sbohem buď, vítězi, markýzi Géro. 90