PĚTVALD I

Petr Bezruč

PĚTVALD I
Z Poremby Dombrovský Petr se dal, děvucha běžela před ním. Géro jel z Pětvalda, a kde kdo stál, mžikem v prach sklonil se jedním. Koníky černé viz, kopyt slyš buch, zlacená uzda, hleď, svítí. Půl kroku ještě, a zachraň tě bůh, mohlo po děvčeti býti. Dombrovský k děvuše přiskočil bled, v náručí strh ji a schvátil, panský bič hluboko do tváře sed – Petře, což abys ji vrátil? Uhni, ve Fryštátě byla by zlá, uhni, buď tich jen a krotký! Krvavá rýha ti do duše plá – Dombrovský, dost už je vodky. Hodina přijde, den, veliký den, obzor je plameny zúžen! Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven! Dombrovský, vrať, co jsi dlužen! 55