PĚTVALD II

Petr Bezruč

PĚTVALD II
Tož černý byl Mazur a drsný byl Mazur. Rád napil se vodky, bo ve štole robil, a baba, ta nerada rozlila vodky. Ale raz – pozdě v noc – chytla od lampy. Pysk hryzl Mazur – bo bylo mu směšno přes brvu vodu lít – a pak zbyla Halka, Halka, co z černého vykvetla lože. Mračil se Mazur a ve štole robil, v Pětvaldě robil a pohladil Halku. Rád má svoje horníky, kdo jich je vládcem, a z Modré bere jim pány. Ti poroučí v dolech; mívají synky. Pro synky třeba je školy. Tam panské se řeči též naučí horníků děti. Dobrý a šlechetný kovkopů pán jest, jasného rodu – tož postaví školu. Ušklíb se Mazur a udeřil sklenkou. Co to za školu? Tam nedám své Halky. Přišel a zašeptal inženýr z Modré: „Co robíš, Mazure? Jasného pána to vůle. Cos se ti stane – pán ujme se Halky.“ – Víc vás se jí ujme, až zůstanu v dolech, – jest děvucha švarna. Já sprostý jsem kovkop, tam nepustím Halky. A vybuchly plyny a zahynul Mazur. Daleko na Polské děvucha zhasla, rudý šat měla, na šíji korále. Mazurče z Pětvalda. Nebylo chleba. Fuchs Wolf se jí ujal. 149