JEN JEDENKRÁT

Petr Bezruč

JEN JEDENKRÁT
Už nevím, kdy a kde jsem slyšel jednou vypravovat pověst. Kdes na severu země je smutné údolí, sevřené vrchy; to smutné jest a temné, neb žádný den tam nezasvitne slunce. Tam smutný žije národ u věčném sněhu v začouzených jurtách, kol ohně sedí muži, jimž zlata dražší bývá každé slovo, za nimi teskné ženy, a vzad se tisknou v kožešiny děti. Tu nevím, jak se stalo, či snad se vymkla ze své dráhy země, v den jeden svitlo slunce: A celý národ poděšený září vráz prchl v černé jurty a balvany zavalil každý východ, a tváří klesl k zemi, k démonu neznáma posílal prosby, by šetřil jejich žití... A zatím venku slunečná záře sžehla věčné sněhy a půda nedotknutá pode rty slunce dala fial květ. – Bůh slunečný když viděl to mrtvé ticho a bázlivé prosby, údolí přešel a nikdy víc v tu nepohleděl stranu. – 27 A když strach přešel a ze stanů se odvážili lidé a zřeli vlahou zemi, květ neznámý a vůni fial čili, a zřeli, že se dobrý bůh na ně podíval, jimi uražený, a viděli v své duši, že nikdy den ten nevrátí se zpátky, tu smutek hlubší žití vráz schýlil hlavy zasmušilých mužů a šíje teskných žen, a v dvojnásobném dále žili smutku, neb cítili, že jednou jas žití šel kol jejich mračné země, a jejich přešel vinou – a víc se nenavrátí! * Jen jedenkráte kolem mne šla láska. Vlas černý pad jí k pasu, a sladkým hlasem hovořila ke mně: „Vy dobrého jste srdce, a s vámi bude šťastna každá žena“ – a krátký plachý pohled, jenž více řek než její sladká slova, jež řekla sladkým tónem, jak mluví se v mé vlasti u Těšína, šel s její řečí! – A já, jenž dávno vypil až v hořké kvasnice života číši a z knihy žití bílé vyrval listy, já řekl drsným tónem, tak jak mluví dav černých mužů hore tam pod ostravskou plání: 28 Bez konce, slečno, s oným půjde štěstí, jenž bude vaším mužem, – však na strom zvadlý nepřipínám růži. A já ji miloval a ona se mi vdala! Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny, a smutek bez konce jde mojím žitím, když vzpomenu si často, že sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chaty, a nikdy víc se nenavrátí zpátky! 29

Básně v knize Slezské písně: