DOMBROVÁ I

Petr Bezruč

DOMBROVÁ I
Jsme Moravci, ale jsme z Dombrové, je možné jiný kdosi z Doubravy; kde Doubrava, to vědí bohové, snad při Praze, na břehu Vltavy. Tak mluvil otec náš, mluvili dědové, tak od kolébky znělo v šediny, my žili jsme i zhasnem v Dombrové, co, páni z Čech, nám křtíte dědiny? Ta Doubrava – tak u nás nepraví, tak z ciziny snad řondí rodáci... Jsou rozumnější lidé z dálavy? Když polsky Dombrová, tak Poláci. 127