HUČÍN

Petr Bezruč

HUČÍN
Odru jsem přešel. A na Střebovice, na Děhylovo a Dobroslavice. Žultý lán řepky mi zalehl cestu, skřivánčích písní jsem počítal ke stu, buď zdráva, má země! Tiše svou dýcháme řečí, sekyru v ruce Prus za stromem klečí, na Modré straně je Hučín. Viď, moje země, my měli se rádi?! Na rtech a v očích mi smálo se mládí, daleko, daleko za hory přešlo. Zvadlých co květů a listů co vešlo v podjeseň žití. Ticho a teskno je ve mně jak večer pod Beskydem. Viď, moje země? Na Modré straně je Hučín. Tam nad Těšínem, kde Lučina šumí, děvucha rostla, co rozbila v rumy kterýsi život, jej sklíčila tísní: Já měl jen srdce a trochu těch písní, on dům ve Frydku a prsteny zlaté... Koho si vzala? A co se mne ptáte!? Na Modré straně je Hučín. Kam to šlo všecko, kam se to dělo? V cizině žiju. V dál uletělo do nevrátima mé mládí, má láska, v popelu sivém juž poslední praská jiskra vzpomínky. Daleko jsou Střebovice, v dáli Děhylovo, Dobroslavice, na Modré straně je Hučín. 82