Pramen

Vojtěch Martínek

Pramen
Vřes fialový pláče v samotách – stesk nalomený, jenž se nebrání. A z hloubek nápěv zvolna ke mně táh’, to pramen těžce dral se z kořání. Zpěv melancholický zněl ve stíny, přitlumen mechem, ve tmy ponořen. Neslyším ho, jen slyším hlubiny, jak v temném stesku bijí o kořen. Dej ruku na srdce a uslyšíš: tam v hloubi pod mechem a nánosy ztajený pramen šumí blíž a blíž a zajíkavou větou zaprosí. Jde z hloubek bolestných. Jej uvidí, jen kdo si mech a křoví odhrne. Utajen, tichý, stranou od lidí. A přec jsou tóny jeho stříbrné. 5