Letní noc

Vojtěch Martínek

Letní noc
Ten slavný požár – barev šílení! Ohňostroj rozehraný nad lesy! Malincí tvorové – jste zmámeni, když do krve svět celý lehne si... Z popelu ještě jiskry vyskočí, však uhasnou, však jistě uhasnou. Noc zvolna kráčí s horských úbočí, už v uzel váže zemi překrásnou, překrásnou zemi, lidskou otčinu, zjasněnou v barvách, temnem zalitou, tu matku světců, reků, zlosynů, zem kvetoucí i trním rozrytou. V očích máš krev. A až krev dohoří, noc údol mlčící až po vrch zalije. Jen básník pod sloupovím strmých pohoří v té chvíli zpívá tiché rekvie. 16