Předjaří

Vojtěch Martínek

Předjaří
Je třeba záře a síly – však den se vleče chor. ...Jak vlídně pozdravily mne zelené vlny hor! Je na nich bílá pěna, však dole kvete zem. A zahrada zatopena je světelným přívalem. Už jarní větry dují. Teď touha mne omámí: zas zvolna poputuji dolem a horami. Tam někde nad Čeladnou je slunná paseka, tam lehce do mechu padnou bolesti člověka. A ruce duchové, jemné teď hladí se všech stran. To přátelsky ovane mne zelený oceán. 6